Nenávist, nejhorší vlastnost člověka

Co mám dělat?

Byl den jako každý jiný. Venku bylo hezky, tak proč se neprojít, mohla by jsem si aspoň pořádně pročistit hlavu. Mám jí tak přeplněnou nemožnejma kecama. Ve škole slyšim jenom, jak moje kamarádky pořád něco řešej. Doma je aspoň klid.

 Nechápu proč si svět dělat tak těžkej. Už mě nebaví pořád jenom něco řešit. Koho má bavit řešit to, proč můj kluk není se mnou, ale je někde jinde. Proč? Proč prostě nemůžu dělat, jako že mi je to jedno. Problém je asi v tom, že mi to jedno není. Není mi jedno kde je můj kluk, ale co mám dělat, nechci bejt holka, co pořád hlídá svého kluka. Je to strašný. Jenže, když žádného kluka nemám, tak je mi smutno. Já ani pořádně nevím co chci. Sakra, poslední dobou se chovám opravdu divně. Lidi v mým okolí mě nemají moc rádi. Strašně jsem se zbláznila. Dělám věci, který bych nikdy nědělala, každej večer mám depky a ve škole se chovám jakoby bylo všecko v pohodě. Ale proč to všechno. Proč prostě nejde říct a dost, konec. O nic se nestarám, je mi to všecko jedno. Je mi ukradený co dělá můj kluk. Co dělá moje kamarádka, která mi slíbila že půjde ven, ale najednou jí do toho něco vlezlo. Tohle asi nikdy nepůjde, člověk stejně bude mít starosti. Snad nikdy nejde říct konec, dost. Nemůžu s tím nic dělat. Můžu poslouchat smutný písničky a brečet. Takhle to ze sebe aspoň dostanu, nebo si jdu zaběhat. Jinak bych asi za pár dní vybouchla. Nevydržela bych to. Asi bych někoho pěkně seřvala. 

 Sedím na lavičce a přemejšlim. Tady jsem seděla ještě předevčírem se svým přítelem a dneska je určitě s nějakou jinou. Jenom proto, že já nejsem ta, která mu dá? Nebo proč by si jinak hledal jinou. Proč? Proč je tak těžký pochopit kluky. Oni dokážou být milí, dokážou být hodný…….ale co se skrývá za tou maskou. Kluk, kterej umí mít víc holek najednou a vůbec mu to nevadí, se zdá na první pohled jako ten nejmilejší na celým světě. A nebo, proč je holka Ku*va když měla za měsíc dva kluky a kluk, když za měsíc má pět holek, není nic. Nic se o něm neříká. To jsou kluci svatý? Nebo já neim, proč musim vlastně řešit tyhle problémy.

 Sedím pořád na tý lavičce, musím mít tea moc pěknej výraz v obličeji. Chudáci lidi co se na mě podívaj. Jsem nehorázně naštvaná. Ve škole skoro nic nestíhám. Musim se hodně učit. Tenhle rok mě čekaj přijímačky. Když ae mám teďka nějaký moc blbí období. Můj kluk mě ještě nenapsal, jsou to už dva dny. Ve škole na mě každém kouká jako na blázna. Moje kamarádka je někde pryč. Nikdo mě neposlouchá, pro všechny jsem akorát vzduch. Když tak přemejšli. Kdo mě vlastně má rád? Kdo by mě mohl vyslechnou, abych už nemusela bejt takhle zahořklá a naštvaná. Jenom když se na mě někdo blbě podívá, hnedka se sním začnu hádat a ječet na něj. Všechno mě deptá.

 Achjo ještě stále sedim na tý lavičce. Jak dlouho tu ještě budu? To ví asi jenom bůh…………………